Památky a historické zajímavosti na trase

POZŮSTATKY JUDITINA MOSTU

Juditin most byl prvním kamenným mostem v Českém království a druhým kamenným mostem ve střední Evropě. Stavěn byl od roku 1159 a jeho stavebníkem byl druhý český král Vladislav. Ten byl roku 1158 korunován na krále v německém Regensburgu, kde je dodnes dochován vůbec první středoevropský kamenný most, stavěný o pouhých pár let dříve než most Juditin. Jméno získal po druhé Vladislavově manželce Juditě Durynské, která se o výstavbu osobně starala. Most měřil 514 metrů a byl široký 6,8 metrů. V průběhu staletí byl několikrát poničen povodněmi. Osudově pak roku 1342, kdy František Pražský do své kroniky vepsal slova "Jako by se zřítila Koruna království". Most již nebyl nikdy obnoven. S největší pravděpodobností byl pouze provizorně opraven dřevěným lešením a trámy a až do zprovoznění Karlova mostu byl nadále používán. Dodnes se dochovaly nejen zbytky jeho pilířů, skryté pod vltavskou hladinou, ale také pozůstatky dvou věží. Obě dvě byly včleněny do novějších staveb. Nižší z dvojice věží, ta na malostranské straně Karlova mostu, je dnes oděna v renesančním hávu a známá především jako Malostranská mostecká věž. Druhá věž byla včleněna do barokní přestavby Křižovnického kláštera. Základy Juditina mostu, na kterých stála věž na staroměstské straně, jsou k vidění v Muzeu Karlova mostu.
Více informací na stránkách Muzea Karlova mostu.

KARLŮV MOST

Karlův most je druhým kamenným mostem v Praze, který dnes tvoří nedílnou součást pražské městské památkové rezervace zapsané na listině světového kulturního dědictví UNESCO. Příběh jeho vzniku se počíná roku 1342, kdy povodeň silně poškodila první kamenný přechod přes Vltavu - Juditin most - z druhé poloviny 12. století. Roku 1357 započala stavba mostu nového, pevnějšího, vyššího a vznosnějšího. Praha se za doby panování císaře Karla IV. stala evropskou metropolí, centrem nejen Českého království, ale také celé Říše římské a stavební aktivity tomu měly patřičným způsobem odpovídat. Po Karlově smrti se o dostavbu staral jeho syn, král Václav IV., za jehož vlády byla dokončena hrubá stavba mostovky. Dostavbu přerušily husitské nepokoje a především fatální povodeň, která postihla hlavní město království v roce 1432. Nedostatek prostředků a možná také nezájem vedly k tomu, že se stavba s finálními úpravami protáhla až do roku 1502. V průběhu dalších staletí máme doloženo několik oprav, většinou po povodních. Velká povodeň poničila Karlův most v roce 1784 a nejvíce v roce 1890, kdy se jeho část dokonce zřítila do vody. Generální oprava mostu probíhala v letech 1965-1978. Její příliš nepovedené technicko-technologické postupy se ovšem musí opravovat při současné rekonstrukci, které probíhají od roku 2007.
Více informací na stránkách Muzea Karlova mostu.

STAROMĚSTSKÁ MOSTECKÁ VĚŽ

Staroměstská mostecká věž je společně s Karlovým mostem unikátní památkou technicko-technologické vyspělosti středověkého stavitelství. Stavěna byla společně s mostem v druhé polovině 14. století a dnes je považována za jednu z opravdu nejkrásnějších středověkých věží v Evropě. Kromě fortifikační funkce měla věž plnit také úlohu reprezentativní. Po vzoru antických císařů nechal Karel IV. věž strukturovat jako vítězný oblouk, pod kterým měly z Vyšehradu projíždět korunovační průvody českých králů. U projektu stavby Karlova mostu stál stavební mistr Otto, po jehož smrti stavbu převzal Petr Parléř. U Staroměstské mostecké věže lze na Petra Parléře nahlížet nejen jako na architekta, ale také jako vedoucího dílny, z níž pochází sochařská výzdoba. Dnes je autentická výzdoba dochována pouze na východní straně věže, kde se kromě soch Karla IV. a jeho syna Václava IV. nachází sochy českých patronů, sv. Zikmunda, sv. Vojtěcha a sv. Víta. Výzdoba západní strany věže byla zničena roku 1648 za švédského obležení Starého Města. Struktura a členění věže je častým cílem astrologických a kosmologických interpretací.

SOCHY NA KARLOVĚ MOSTĚ

Karlův most je světově unikátní galerií plastik pod širým nebem. Na chodce shlíží třicet soch, které byly z kamene vytesány vesměs v 18. století. Některé z nich byly ovšem v průběhu 19. věku vyměněny a poslední socha byla na most instalována v roce 1938. Již v roce 1683 byla pro Karlův most odlita socha sv. Jana Nepomuckého, na počátku 18. století pak vytesána socha zemského patrona sv. Václava. V průběhu let 1706-1714 zde bylo vztyčeno dalších 26 monumentů svatých, kteří svými pohledy a vztyčenými ukazováky umravňovali pražské obyvatelstvo a návštěvníky a definitivně tak manifestovali vítězství katolicismu v českých zemích. Na výzdobě se podíleli nejlepší středoevropští sochaři té doby. Především Matyáš Bernard Braun a Ferdinand Maxmilián Brokoff vytesali pro most jedny ze svých nejkvalitnějších děl.
Více informací na stránkách Muzea Karlova mostu.

ČERTOVKA

Již někdy ve 12. století byl řádem Maltézských rytířů vykopán 740 metrů dlouhý vltavský kanál, zvaný dnes Čertovka. V průběhu věků sloužil k pohonu mlýnských kol malostranských mlýnů, kterých mělo být údajně až devět. Dnes jsou zde rozpoznatelné tři, z nichž poslední, zvaný Velkopřevorský ukončil svou činnost až v roce 1936. Název Čertovka pochází až z 19. století a odkazuje k legendě, podle níž v jednom z domů žila hašteřivá bába, drbna, která svým chováním otravovala celé okolí. Jedné noci jakýsi vtipálek na zeď jejího domu nakreslil šest čertů a kresbičku doprovodil nápisem U Sedmi čertů. Každý, kdo starou paní jen trochu znal, si ihned domyslel, kdo je oním sedmým čertem. Existují ovšem i jiné, méně poetické verze vzniku názvu strouhy. První praví, že kanál tak byl nazván podle očividného rozdílu v rychlosti proudění vody ve Vltavě a v Čertovce. Zatímco ve Vltavě se voda pouze líně převalovala, ve strouze tekla „rychle jako čert“. Pro turistický ruch asi nejméně lákavá verze praví, že strouha získala jméno podle splašků, které do ní byly vylévány či prostě do ní vtékaly. Zápach měl být údajně až „čertovský“.
Více informací na stránkách Muzea Karlova mostu.

STRAKOVA AKADEMIE

Strakova akademie původně sloužila jako studentská kolej nemajetných synů českých šlechticů. Nápad zřídit instituci tohoto typu měl císařský tajný rada Jan Petr Straka z Nedabylic. Roku 1710 odkázal v závěti svůj majetek ke zřízení akademie. Bohužel ale nebyla k realizaci politická vůle a finanční prostředky z jeho odkazu byly použity na stipendijní programy pro nemajetné šlechtické syny. K realizaci Strakova záměru došlo až závěrem 19. století, v letech 1891-1896. Tehdy architekt Václav Roštlapil pro pozemky bývalé jezuitské zahrady navrhl budovu v neobarokním slohu, která byla vystavěna na levém vltavském břehu nedaleko dnešního Mánesova mostu. Již v této době byla budova moderně vybavena. Nacházely se v ní lázně s bazénem, ústřední topení, tělocvičny, šermírna a vlastní nemocnice. V průběhu první světové války byla v akademii nemocnice Červeného kříže a po vzniku samostatného Československa se do budovy nastěhovaly úřady státní správy. Velká část budovy připadla Ústřednímu svazu československého studenstva, které zde otevřelo akademickou knihovnu a archiv. Od dubna 1939 využívala budovu protektorátní vláda a od roku 1942 sloužila potřebám Říšského soudu. V poválečném období, až do roku 1993 sloužila za sídlo Úřadu předsednictva vlády. Od roku 1993 je budova sídlem Úřadu vlády České republiky.